24/04/2026
Toto jsou lidé, se kterými jsem mluvil v Kunraticích.
Krom místního faráře, asistentky z místní vyhlášené základní školy, nebo pěstitele místních – snad ještě vyhlášenějších – jahod, jde například o
Evu a Katku, členky sousedského spolku Kunratice žijou. Ty ztělesňují příklad aktivních žen, se kterými se teď setkávám v mnoho jiných městských čtvrtích. Všechny ty sousedské oslavy, masopusty, čarodějnice, vynášení moran, a desítky dalších typů akcí, jsou často organizovány ženami, které chtěly oživit čtvrť, kde jejich děti vyrůstají. A často mluví o tom, že právě až s narozením dětí se začaly více zajímat o místo, kde žijí.
„Nejprve jsme začali pro děti pořádat drakiádu a zajímali se o stav dětských hřišť,“ řekla mi Eva. „S dětmi jsme si uvědomili, že tu chceme zůstat, a že chceme, aby to tu bylo hezké. A začínáme ve svém okolí – někam jinam bych asi uklízet nejela, ale tady organizujeme třeba úklidy kunratického lesa.“
Sleduji, že často se sousedské spolky vzniklé na základě organizace podobných akcí
časem dostávají i k tématům jako je stav veřejného prostoru a nový development v jejich okolí. A nebo se, jako i v případě Kunratic, jejich členové rozhodnou jít do komunální politiky. O tomto tématu jsem si povídal s Katkou: „O politice vám každý řekne, že je to hrozné, že politici jsou strašní. Jenomže když tam pak nejdou ti normální lidé, když to všichni vzdáme, že to nemá cenu, tak je to k ničemu. Protože to prostředí nahrává psychopatům a narcisům, aby v tom excelovali. Jenomže – chceme tam psychopaty a narcisy?“
Poslechněte si jejich vyprávění v nové epizodě série Sousedství & komunity,
odkaz je v komentáři.
