10/08/2026
Víte, že studenti a zaměstnanci Masarykovy univerzity můžou vyjet na zahraniční pobyt nejen v rámci schématu Erasmus, ale také CEEPUS? 🎓
Tenhle „menší sourozenec" Erasmu propojuje 16 zemí střední a jihovýchodní Evropy – od Rakouska přes Polsko, Maďarsko a Slovensko až po Albánii, Srbsko či Kosovo. Funguje na principu sítí – skupin univerzit (vždy nejméně pět škol z pěti zemí), které spolu sdílejí studenty, doktorandy i vyučující. Každý rok se tak uskuteční tisíce studijních a přednáškových pobytů.
A právě tady se nabízí otázka: sbližují takové programy univerzity napříč regionem, nebo jen upevňují to, kdo už dávno „patří k elitě"?
V časopise Higher Education právě Tomášovi Lintnerovi vyšel článek, kde na datech za celých 20 let (2005/06–2024/25) rekonstruoval síť institucí a jejich tematických spoluprací a pomocí síťového modelu otestoval, co vlastně rozhoduje o tom, kdo se s kým spojí.
📈 Kdo má, tomu bude přidáno. Už zavedené a dobře propojené univerzity si nabalují stále další partnery – zapojení do sítí funguje jako sněhová koule.
🏆 Rozhoduje prestiž. Nejsilnějším faktorem spolupráce je výzkumný dopad instituce. Prestižní školy si nejraději vybírají podobně prestižní partnery – tedy „vrána k vráně sedá" v akademickém provedení.
🗺️ Hranice EU jsou pořád znát. Instituce z členských a nečlenských zemí EU se drží spíš ve svých „táborech", i když přeshraniční spolupráce samozřejmě probíhá.
🏛️ Veřejné a soukromé zvlášť. Veřejné a soukromé instituce se liší mírou aktivity a výrazně se seskupují mezi sebou navzájem.
🧩 Celkově z toho vychází, že CEEPUS spojuje – ale podle jasného vzorce. Nejde o rovnoměrné propojení všech se všemi, nýbrž o „strukturovanou integraci", která tiše reprodukuje a upevňuje stávající akademickou hierarchii. Regionální program tak v opakuje zavedené mocenské vzorce.
Článek si můžete přečíst zde: https://doi.org/10.1007/s10734-026-01728-9
