století a je spjata zejména s vědeckou (přírodovědnou) kinematografií (František Král; Vladimír Úlehla a jeho hraný dokument Mizející svět, 1932, aj.), částečně též s působením Bedřicha Václavka nebo Romana Jakobsona v oblasti teoretické. botaniky a vedoucí laboratoře pro studium životních dějů filmem při ČSAV. Historie studia filmové vědy se počíná v roce 1963, kdy se začala rozvíjet jako součást Katedry slovanských literatur, divadelní vědy a filmové vědy (jejímž vedoucím byl Artur Závodský). V letech 1973-1982 začalo Oddělení divadla a filmu jako součást Katedry věd o umění pomalu skomírat, podobně tomu bylo i v letech 1982-1985, kdy bylo studium filmové vědy omezeno na několik málo přednášek pod Katedrou české a slovenské literatury a literární vědy. Až teprve s obnovením Oddělení divadelní vědy a filmové vědy pod Katedrou věd o umění (1985-1987) a později pod Katedrou marxisticko-leninské estetiky a věd o umění (1987-1989) se obor začal opět rozvíjet. Teatrologii po celou dobu zastupoval Zdeněk Srna a filmologii především Zdeněk Smejkal, na přelomu 60. a 70. let pak Leonard Rajnošek a od r. 1985 také Jaromír Blažejovský. Vlastní institucionální základy získal obor až po listopadu 1989. Současnost
V roce 1990 vznikl Seminář (od r. 1994 Ústav) divadelní a filmové vědy (který iniciativně vedl a rozvíjel Bořivoj Srba). Studium filmové vědy se osamostatnilo roku 1993 a o rok později byl otevřen první běh studia. Začátkem roku 2000 se vedoucím Ústavu divadelní a filmové vědy stává Jiří Voráč, který na katedře působil zprvu jako aspirant a později jako odborný asistent od roku 1993. Roku 2001 byl obor nově akreditován pod názvem Teorie a dějiny filmu a audiovizuální kultury, aby se o dva roky později, v roce 2003 osamostatnil i institucionálně a oddělením divadelní a filmové vědy došlo ke vzniku Ústavu pro studium divadla a interaktivních médií (od r. 2007 Kabinet divadelních studií při Semináři estetiky FF a od r. 2011 Katedra divadelních studií) a samostatného Ústav filmu a audiovizuální kultury. Změna a rozšíření názvu oboru reflektuje jeho dynamický rozvoj a paradigmatické změny, jež od tradičního předmětu filmu (filmového díla) směřují k širšímu komplexu audiovizuální kultury a médií.
