16/08/2026
Já Azíza al-Husajn (v překladu Ó, drahá Husajnova) odkazuje v šíitské tradici na Sajjidu Ruqajju (známou také pod jménem Sakína), čtyřletou dceru imáma Husajna. Její osud je jedním z nejvíc emotivních a srdcervoucích příběhů celé tragédie v Karbale, která tvoří samotné jádro šíitského islámu.
Mezi šíity v Iráku a širším Blízkém východě má tento titul a její postava hluboký význam:
Po bitvě u Karbalá' (rok 680 v dnešním Iráku), kde byl imám Husajn umučen armádou chalífy Jazída, byly přeživší ženy a děti z Prorokovy rodiny (ahl al-bajt) vzaty do zajetí. Malá Ruqajja byla mezi nimi. Pouta, pochod pouští a kruté zacházení se staly symbolem nevinného utrpení.
Slovo Azíza znamená v arabštině „drahá“, „milovaná“ nebo „vzácná“. Tento přívlastek vyjadřuje extrémně silné pouto, které mezi sebou otec (imám Husajn) a jeho malá dcera měli. V šíitských žalozpěvech (latmíja nebo mursíja) se často opěvuje, jak moc Husajn svou dceru miloval a jak těžce ona snášela jeho ztrátu.
Podle tradice byla rodina uvězněna v temných ruinách vězení v Damašku. Malá Ruqajja neustále plakala a volala svého otce. Jazíd nakonec nařídil, aby jí přinesli useknutou hlavu imáma Husajna. Když holčička uviděla hlavu svého otce, tiskla ji k hrudi, plakala a z žalu a vyčerpání na místě zemřela. Je pohřbena v Damašku, což je dodnes jedno z nejvýznamnějších šíitských poutních míst.
V Iráku, zejména během smutečních měsíců Muharram a Safar, tvoří připomínka Azízy al-Husajn specifickou součást rituálů; koná se tzv. Noc Sajjidy Ruqajjy: Během prvních deseti dnů Muharramu (obvykle 5. nebo 13. noc) je celý program věnován výhradně jí. Při procesích v posvátných městech Karbalá' a Nadžaf věřící často nosí malé, zeleně či černě zahalené dětské rakve nebo kolébky, které symbolizují zmařené životy Husajnových nejmladších dětí.
Její příběh slouží kazatelům v iráckých svatyních k vyvolání hlubokého zármutku a pláče (tzv. azá'), což je v šíitské kultuře vnímáno jako forma očištění a vyjádření věrnosti ideálům spravedlnosti.
