01/08/2025
Určitě jste už někdy potkali cizince nebo cizinku, kteří se vám představili slovy: „Jmenuju se… a moje české jméno je…“ Přišlo vám to zajímavé? Mně ano, a tak jsem o tom začala trochu přemýšlet a ptala se svých českých i nečeských kamarádů, co si o tom myslí.
České jméno může být velmi užitečné, například v práci nebo ve škole, kde vás Češi často potřebují oslovovat. S výslovností některých jmen,
zvláště těch z jazyků, které jsou češtině velmi vzdálené, mají totiž mnozí Češi potíže. Ne každý má rád, když musí pořád dokola vysvětlovat, jak se jeho jméno správně čte a píše. Pro některé je
příjemnější vyjít Čechům vstříc a nechat se oslovovat jménem, které je pro ně jednodušší.
Nejčastěji si česká jména volí lidé asijského původu, ale i příslušníci jiných cizineckých komunit. V minulosti například přišlo do Československa mnoho Vietnamců, myslím si, že právě v této komunitě vznikl zvyk používat česká jména.
Tradiční vietnamská jména (třeba Nguyễn, Phạm, Lê atd.) jsou pro Čechy často obtížně vyslovitelná a způsobují nejistotu při oslovení. První generace Vietnamců, která sem přišla, tak je dostala jména náhodou, většinou od svých lektorů, případně nadřízených. Později v důsledku
toho někteří rodiče zvažují jednoduché české jméno pro své děti (Tom, David, Honza, Tony, Anička, Míša...), případně jméno volí paní
učitelky. Primárně jde o adaptaci dítěte do české společnosti. Na druhé straně existuje skupina, která si drží své původní jméno jako
symbol identity a kulturního ukotvení, to znamená, že svoje české jméno, které dostali, už zcela nepoužívají – návrat ke kořenům, stále
hledáme/se ptáme kdo vlastně jsme. Nicméně, v současné době, hlavně mladší generace dává svým dětem i česká jména, místo vietnamských. Je to už vnímáno jako normální.
Někdy stačí jméno jen „počeštit“ – například když se Mary představuje jako Marie nebo Jean jako Honza. Jiní si vybírají jméno, které má
podobný význam jako to jejich původní, zní podobně, nebo se jim jednoduše líbí. Někdy se inspirují u celebrit, historických osobností
nebo lidí, které osobně znají. Slyšela jsem také, že v některých skupinách jsou evropská, a zvláště česká jména vnímána jako exotická a tím i zajímavější.
