22/10/2021
Think tank Realistická energetika a ekologie MÁ ZASADNÍ VÝHRADY K GREEN DEALU a píše výkonnému místopředsedovi Evropské komise Fransi Timmermansovi:
Vážený pane Timmermansi,
Od našeho původního dopisu, který jsme Vám zaslali 15. července 2021 na téma Green Deal, jsme od Vašich podřízených úředníků obdrželi již tři odpovědi, poslední 22. září 2021. Bohužel, každá ze tří reakcí jen zobecňuje známé ideologické názory Evropské komise ohledně politiky dekarbonizace.
Musíme především odmítnout, že by Green Deal s cílem klimatické neutrality do roku 2050 měl být podle vedení EU „strategií růstu“. Zatím jsme jen svědky faktu, že spekulativní emisní povolenky, jež se zcela vymkly kontrole, vedou k chaotickému zastavování stabilních a do značné míry již dále ekonomicky neekologizovatelných uhelných zdrojů. Intermitentní zdroje (IR), z nichž v českých podmínkách jde relevantně jen o fotovoltaické elektrárny, v zemích s mořem pak o větrnou energií, s ohledem na svou charakteristiku nejsou a NIKDY nebudou schopny plně nahradit stabilní turbínové zdroje. Je příznačné, že ani fotovoltaické, ani větrné zdroje nemají provedeny analýzu celkového dopadu na životní prostředí v celém životním cyklu. Výsledkem je, že klíčové země EU jako Německo si bez rezervních kapacit plynových elektráren spojených s kapacitními platbami neumí představit, jak by mohly jinak kompenzovat výpadky IR – viz například hrozba blackoutu v Německu v polovině srpna. Výsledkem je hrozící kolaps energetického trhu jak z hlediska kapacit, tak samozřejmě následně z hlediska neúnosných cen. Německo už oficiálně provedlo 9. října první cvičení na řešení situace blackoutu.
Už od léta jsme nejen v České republice svědky exploze cen elektřiny a také cen zemního plynu, který ruský režim prezidenta Putina velmi dovedně využívá pro realizaci svých geopolitických zájmů. Jestliže Evropská komise nyní odhaduje, že až třetina obyvatel EU může trpět energetickou chudobou a bude potřebovat sociální pomoc, tak pro nové členské státy ze střední a východní Evropy může mít zásadní dopad až na 4/5 obyvatel. Také je třeba odmítnout zavádějící výraz „energetická chudoba“. Prudký růst cen elektřiny se totiž posléze promítne do všech sfér ekonomiky a života společnosti a zaviní rychlé celkové zchudnutí podstatné části obyvatelstva a propad ekonomiky.
Jak je známo z práce amerického sociologa Abrahama Maslowa, problémům národa, světa i planety se věnují na vrcholku jeho známé pyramidy potřeb ti nejlépe zajištění lidé. Občané bojující v základně této pyramidy o zajištění bydlení, tepla, jídla a bezpečnosti pro sebe a své rodiny jsou lhostejní k osudu světa, který se jim zápasem o holou existenci logicky zužuje na úzké sobecké zájmy. Žádné miliardové a dlouhodobě neufinancovatelné transfery nějakých „zelených žebračenek“ a stále rostoucího systému přerozdělování a dotací tuto situaci nemohou vyřešit. Naopak, takto frustrovaní občané jako voliči mohou k moci instalovat extremistické a populistické vládce, kteří budou hledat co nejrychlejší zkratkovité řešení. Uspěchaně, sociálně a regionálně necitlivá realizace Green Deal, jejíž možné pozitivní dopady budou možná a teoreticky vidět na konci 21. století, už se tvrdě promítá do současného života občanů EU, zejména srovnatelně chudších postkomunistických členských zemí.
Na Českou republiku již nyní tvrdě dopadá aspekt politiky Green Deal v podobě násilného prosazování elektromobility. Jako jinde v EU se totiž elektrická auta bez dotací, tedy peněz z kapes jiných daňových poplatníků, v podstatě nedaří prodávat. Evropští spotřebitelé v nich nevidí žádnou přidanou hodnotu, nadto je již zřejmé, že bude složité zajistit jejich neustálé dobíjení nedostatkovou elektřinou. Výsledkem je, že se nyní zastavuje výroba v největším a nejdůležitějším podniku české ekonomiky, ve Škoda Auto, výpadky mají i další automobilky Hyundai a Toyota. Bezprostředním důvodem je nedostatek čipů, ale klíčovým důvodem je odmítaná elektromobilita a emisními pokutami trestaná výroba spalovacích motorů. Výsledkem už je prudký propad prodeje nových aut a
rostoucí objemy stále starších ojetých vozů. To znáte jistě i ze svého domovské země Nizozemska. Výroba automobilů a komponentů tvoří 10 % HDP a zhruba čtvrtinu průmyslové
